Dobrodružná cesta autem po Západní Austrálii

X

Výběr automobilu na cestu je důležitý

Před půjčením automobilu je dobré se poradit s místními, jaký vůz je nejlepší. Pro cestu na sever od Perthu se doporučuje silnější terénní vůz s náhonem na čtyři kola, dostatečně objemnou nádrží a zesíleným, svařovaným nárazníkem.

Naopak pro cestu na jih znalci doporučí menší osobní poloautomat. Rozdíl je přirozeně v tom, jestli se pohybujete na přímořských asfaltových silnicích či jedete do drsného vnitrozemí, kde vedou jen prašné, případně rozmáčené cesty pouští. Tam by vám nikdy neměla chybět dostatečná zásoba vody a pohonných hmot. Pokud by vám zde auto vypovědělo službu, rozhodně se ho nedoporučuje opustit, neboť slunce zde bývá smrtící. Lepší je vyčkat, než někdo pojede kolem. Nemusíte se bát, že by nezastavil. V Západní Austrálii jsou lidé odkázáni jeden na druhého a moc dobře to vědí, proto si pomáhají.

Hezké dopravní značky upozorňující na zvířata opravdu varují

Pro nás kuriózní dopravní značky s klokany, emu, vombaty a dalšími zvířaty, se dají v různých formách a velikostech zakoupit téměř v každé prodejně se suvenýry.

Tam, kde tyto značky naleznete u silnice, si můžete být jistí, že zvířata zde zkrátka budou. Ve dne, ale i v noci vám klokan nečekaně skočí přímo před jedoucí automobil. Taková srážka přitom nemusí znamenat pouze zdemolovaný automobil, ale může dojít i ke zranění nebo smrti řidiče.

Někde je to s výskytem zvířat tak extrémní, třeba cestou na Yardie Creek, že máte pocit, jako byste se ocitli na safari. U silnice poskakují klokani, přes cestu vám přebíhají pštrosice s malými, kolem pobíhají divocí velbloudi, v protisměru pochodují varani a ze vzduchu na vás nalétávají orli. Nelze se pak divit, že se srážce s některým z těchto tvorů prostě nevyhnete. Úplně nejhorší jsou zdivočelé krávy na nočních silnicích. Kvůli nim se tady zabilo už hodně lidí.

Dávat si pozor? To platí pro všechny

Uvažovali jsme, proč na silnicích vídáme i mrtvé orly a krkavce. Pohybovali jsme se však Západní Austrálií od konce srpna do začátku září, že nám ani toto tajemství nezůstalo skryto. Dravci se totiž jak známo slétají na mršiny a tedy i na sražené klokany, kterým pak s velkou chutí vyzobávají především jejich chutné mozky. Při této činnosti nebývají nijak zvlášť pozorní. Zvíře většinou prchá před člověkem, ale autem se k němu můžete přiblížit docela blízko. A než pak stačí takový orel vzlétnout a nabrat dostatečnou výšku, auťák se prožene kolem a zvíře často zachytí.

Nebezpečné silniční vlaky

Zvláště patrné je to tam, kde jezdí tzv. „road trains", velice silné, chromem potažené nákladní tahače, které mají přivěšeny až čtyři vagóny nákladu a dosahují až 70 metrů délky. Takový kolos se pak řítí krajinou rychlostí kolem 130 kilometrů v hodině, což si na mnoho desítek kilometrů dlouhých, rovných australských silnicích může klidně dovolit. Klokani, kteří se mu připletou do cesty, končí pak jistou smrtí na okrajích silnice.

Nebezpečí plynoucí ze silničních vlaků však neplatí jen pro zvířata. Sami jsme to poznali hned druhý den naší cesty, kdy jsem se jako hlavní šofér výpravy rozhodl jeden dlouhý tahač předjet. Bohužel není jednoduché před takové auto vůbec dohlédnout, ještě navíc za soumraku. Když jsme míjeli druhý přívěs, začal tahač vjíždět do dlouhé zatáčky a já s úlekem zpozoroval ve zpětném zrcátku, že vagón, který jsem před chvílí minul, se vysunul do protisměru a že se celý silniční vlak začíná povážlivě vlnit. Naštěstí byl v zatáčce nucen trochu zpomalit a tak jsme šťastně vyvázli z této nebezpečné situace. Být to o pár vteřin později, vyrazil by nás jedním ze svých vagónů ze silnice. Nikdy více jsem si pak už takový náklaďák nedovolil předjíždět v nepřehledném terénu, natož v noci.

Požáry jsou horší, než se zdá

Austrálie se každoročně potýká s více než 60 tisíci požáry. Už pár minut po vjezdu do národního parku Millstream Chichester nás zastavil hasič, když jsme se pokoušeli fotografovat supy sedící na velkém ohořelém eukalyptu. Muž nás důrazně upozornil na případná hrozící nebezpečí a my mu za pár hodin, když jsme větrem rozfoukanou, hořící lokalitu narychlo opouštěli, museli dát za pravdu. Uháněli jsme pak naším terénním autem stezkami plnými plamenů a kouře, a pak dlouho do noci pozorovali obzor rudý od rozsáhlých požárů.

Bdělí policisté

Pokud se vypravíte po jižním okruhu Západní Austrálie, který je „daleko civilizovanější" budete si muset dát pozor především na dodržování silničních pravidel, neboť frekvence policejních kontrol, na rozdíl od severního teritoria, zde náhle vzroste z minima na 100%. Oblíbené jsou zvláště dechové prověrky, ale i měření rychlé jízdy. Nejčastěji jsme byli takto „uloveni" při nočních přejezdech. Jen díky tomu, že v naší posádce byla dvě křehká stvoření lomící rukama nad neznalostí místních poměrů, jsme ušli tučným sankcím.

Nepřítelem je i nečekaný déšť

Posledním nebezpečím australského automobilisty je podcenění místních dešťových srážek, které jsou tady na jihu poměrně časté.

Zvláště pokud se nalézáte mimo hlavní silnici, například jako my v národním parku Fitzgerald River, kde se pohybujete po tzv. zátopových cestách. Zde, když začne znenadání pršet, se cesty rychle naplní vodou, přičemž se místy vytvoří i jakási malá jezera, která s osobním vozem jen těžko překonáte. Bylo by pro vás asi nemilé ukončit cestu za tak velkou louži v louži tak malé.                                                                

Petr Kalač

Komentáře

K článku bylo přidáno 0 komentářů.

Tento článek neobsahuje žádné komentáře.