Joža Uprka, moravský malíř oceněný na pařížském Salonu

X

Joža Uprka (1861-1940) se narodil v Kněždubu, v selské rodině, otec byl rolník, ale také malíř samouk, což umožnilo oběma synům věnovat se výtvarné dráze. Po pražských studiích pokračoval na Mnichovské akademii. Mnichov byl výrazným centrem nejen uměleckého světa.

Po dalším zastavení se v Praze, v roce 1888 se usadil zpět v rodném kraji -  na Moravském Slovácku, který se stal celoživotní inspirací, námětem a hlavním tématem jeho tvorby. Neúnavně zachycoval motivy z každodenního života, práci, slavnosti, lidové zvyky, soustředil se na zaznamenání folklorních prvků, zejména krojů a jejich detailů.

Na přelomu let 1892-1893 získal stipendium k pobytu v Paříži, kde zároveň studoval díla starých mistrů a prolnul se současným uměleckým světem, zejména se způsobem práce impresionistů, k jejichž postupům intuitivně sám směřoval. Jeho plátno Pouť u svatého Antonínka bylo na pařížském Salonu v roce 1893 oceněno Mention honorable a získalo Uprkovi známost v zahraničním uměleckém světě.

V dalších letech se soustředil více na malířskou práci, do první světové války vznikají nedůležitější díla, emotivně ztvárňující prvky regionu, do které patří určitý typ hudby a slovesnosti - Jízda králů (1897), Štěrkař (1895), Úvodnice z Velké (1897).

V roce 1902 navštívil Uprku v ateliéru ve Hroznové Lhotě francouzský sochař Auguste Rodin, doprovázený Zdenkou Braunerovou a dalšími umělci. Sám Uprka v cestě za lidovou kulturou a jejími paralelami pracoval i na Slovensku a krátce i v Dubrovníku.

Tvorba Joži Uprky zabírá v kontextu českého výtvarného umění významné postavení. Vyvíjel se podobně jako další výtvarníci z generace 90. let 19. století, s tím rozdílem, že byl mírně starší než malíři jako Antonín Slavíček, František Hudeček, Otakar Lebeda a vnášel do malby i jiné požadavky než nárok na modernost. Cílevědomé soustředění se na jedno téma bylo paradoxně zároveň progresivní, ale svým způsobem omezující, zejména co se týče pozdějšího hodnocení jeho tvorby, u které byla akcentována „lidovost“, „národnost“, ale méně zkoumáno vlastní malířské provedení a zejména zasazení do kontextu českého i evropského.

TZ: Národní galerie Praha

Komentáře

K článku bylo přidáno 0 komentářů.

Tento článek neobsahuje žádné komentáře.