Jsou minerálky opravdu zdravé?

X

Dehydratace se projevuje bolestmi hlavy, malátností, únavou a poruchami soustředění.  Dalším důvodem, proč dodržovat pitný režim, je prevence vzniku civilizačních nemocí, jako jsou onemocnění ledvin, cukrovka či obezita.

Nedostatek tekutin například zhoršuje průběh kardiovaskulárních onemocnění, zpomaluje trávení, vyvolává zácpu, způsobuje záněty močových cest a pohlavních orgánů. Doporučený denní příjem tekutin je 30–35 ml/kg ideální tělesné hmotnosti v závislosti na okolní teplotě a fyzické aktivitě.

Nejpřirozenějším zdrojem tekutin pro naše tělo je pitná voda – nejlépe z vodovodu, ta je kvalitní stejně, někdy i více, než balená.  Mnoho lidí si kupuje vodu balenou, protože jim ta z vodovodu nechutná. Je totiž chlorovaná, vznikají v ní pachotvorné látky a může někomu páchnout. Pachu se ale snadno zbavíme odstátím této vody – chlor vyprchá. Toto však rozhodně nemá vliv na její kvalitu. Kromě kvality nelze pomíjet ještě jeden ukazatel – cenu. Balená voda je v průměru 40x dražší, ale rozdíl může být i vyšší.

Dalším zdrojem tekutin jsou minerální vody, zkráceně minerálky neboli vody z přírodních zdrojů. Podle celkové mineralizace rozdělujeme minerální vody na velmi slabě (Evian), slabě (Rajec, Dobrá voda, Aquilla, Toma), středně (Magnesia, Korunní, Matonni), silně (Poděbradka, Hanácká) a velmi silně mineralizované (Zaječická, Šaratice, Bílinská, Vincentka, Mlýnský pramen). Podle chemického složení na vody uhličité, sirné, jodové a ostatní.

Je rozdíl mezi přírodní minerální vodou a minerální vodou z léčivých zdrojů. Přírodní minerální voda má prokazatelné fyziologické účinky na lidský organismus blahodárné nikoliv léčebné, jako je tomu u minerálních vod z léčivých zdrojů. Ty běžně v prodejní síti nekoupíme, dostupné jsou při léčebné pitné kúře v českých lázních, dostupné jsou rovněž v lékárnách a jejich konzumaci je vhodné konzultovat s lékařem, který dokáže doporučit, jaký druh nejlépe vyhovuje zdravotnímu stavu.

Doporučené denní množství minerálek závisí na množství obsahu minerálů dané vody a fyzické zátěži jednotlivce. Jako hlavní část pitného režimu nejsou vhodné středně (500–1500mg/l) a silně mineralizované vody (nad 1500 mg /l rozpuštěných pevných látek) a neměli by je pít kardiaci, hypertonici ani pacienti s ledvinovými a žlučovými kameny. Množství středně mineralizovaných vod by mělo být max. 500 ml denně a silně mineralizovaných 300 ml, protože zde hrozí díky vysokému příjmu sodíku vznik hypertenze a poruchy acidobazické rovnováhy. Při pití silně mineralizovaných vod je nejčastějším cílem zlepšení střevní peristaltiky nebo zvýšení tvorby a vylučování moči, při které se vyloučí ve vodě lépe rozpustné soli.

Dobré je občasné střídání minerálních vod, protože každá má jiné složení, a jedině tak můžeme tělu dát to, co potřebuje, a přitom jej zbytečně nezatěžovat nadbytkem některých minerálů a přizpůsobit volbu našim potřebám.

Jak je to s konzumací sycených balených vod? Výrobci přidávají do balených vod oxid uhličitý nejen především z důvodů „chuťových", ale také z důvodů konzervačních, protože vyšší obsah CO2 brání množení většiny bakterií. Paradoxně nadměrné množství perlivé vody může přispívat ke vzniku deficitu tekutin. Konzumaci perlivých a přírodních minerálních uměle sycených vod jako jediný zdroj našeho pitného režimu nelze doporučit.

24.3.2017; Mgr. Kateřina Ondrušová, Oddělení léčebné výživy FN Brno

Komentáře

K článku bylo přidáno 3 komentáře.