Mezinárodní den muzeí a galerií oslaví Národní galerie v Praze dnem volného vstupu.

X

Z programu vybíráme: v čase od 13.30–16.00 hod. bude otevřená výtvarná dílna pro všechny návštěvníky, program k výstavě Příběh Veletržního paláce. Zapojte se do tvorby kdykoliv během trvání. Probíhá v prostoru KORZO v přízemí – za prosklenými výlohami do ulice Dukelských hrdinů.

V 16.30 hod. proběhne komentovaná prohlídka výstavy s kurátory Radomírou Sedlákovou a Jakubem Potůčkem (doba trvání: 60 min., místo setkání - v mezaninu před návštěvnickými výtahy)

Výstava Příběh Veletržního paláce

Veletržní palác je součástí českého architektonického dědictví jako významná stavba raného funkcionalismu. Příběh Veletržního paláce se začal psát v roce 1924, kdy společnost Pražských vzorkových veletrhů (PVV) přes svou dceřinou společnost vyzvala k účasti v architektonické soutěži na vytvoření nové veletržní čtvrti Prahy, nazvané Veletržní City,  šest architektů: Aloise Dryáka, Josefa Fuchse, E. Kotka, Miloše Vaněčka, Františka Rothmayera a Oldřicha Tyla. Byli to tvůrci z různých generací, kteří představovali různé pojetí architektury – od dekorativismu až po funkcionalismus.

Porota rozhodovala ve dvou kolech. Z prvního vybrala architekty Dryáka, Tyla a Fuchse, ze druhého byl vybrán společný návrh Oldřicha Tyla a Josefa Fuchse. A ti hned v roce 1925 navrhli první palác, který se také okamžitě začal stavět. Stavba byla svěřena vynikající stavební firmě Karla Skorkovského, jenž sám patřil k předním statikům betonových konstrukcí a spolupracoval se Stanislavem Bechyněm. Díky tomu Praha dostala v prvním Veletržním paláci dílo ukazující názorně eleganci a subtilnost železobetonové skeletové stavby.

Již v září 1928 se ve Veletržním paláci konal první veletrh, a při té příležitosti byla také poprvé veřejnosti představena Slovanská epopej Alfonse Muchy. V průběhu roku 1929 se palác ještě dokončoval a postupně začal sloužit celý – nejen pro veletrhy, které se konaly pravidelně na jaře a na podzim. Byla v něm i řada restaurací, bylo v něm největší pražské kino, v jeho malé dvoraně se konaly také výstavy umění. Tak fungoval Veletržní palác v podstatě až do roku 1951, kdy byly PVV zrušeny. Palác se proměnil v kancelářskou budovu, v níž sídlily podniky zahraničního obchodu.

V roce 1974 Veletržní palác vyhořel. A následujících pět let Praha řešila problém, co s ním. Silné byly tlaky na jeho zbourání, protože ohněm a vodou poškozená železobetonová konstrukce se zdála být neopravitelná. Ovšem velké byly i tlaky opačné, které chtěly uchovat jednu z prvních staveb svého druhu u nás nejen v Praze, stavbu, kterou trochu závistivě studoval i slavný Le Corbusier.

Postupem času se ukázalo, že vyhořelou stavbu lze rekonstruovat. Pak začaly další diskuse o tom, k jakému účelu by měla sloužit. Nápadů bylo mnoho: nemocnice, studentská kolej, obchodní dům, kancelářská budova, muzeum revolučního dělnického hnutí, správní budova pro Prahu 7 anebo univerzitní budova. Postupně vykrystalizovala myšlenka zprvu neznámá – rekonstruovat Veletržní palác pro sbírky umění 20. století Národní galerie v Praze.

Palác byl v roce 1980 Národní galerii skutečně přidělen. Byl jmenován generální projektant, kterým se stal Stavoprojekt Liberec. Právě jeho architekti v čele s Miroslavem Masákem byli ti, kdo Veletržní palác uchránili jak před zbouráním, tak před jiným, nevhodným využitím. Stavba byla v první etapě dokončena v roce 1993 a v roce 1995 byla pro veřejnost otevřena tři podlaží stálých expozic. V nich se představilo nejen výtvarné umění, ale také architektura, design a scénografie. Expozice byla definitivně dokončena v roce 2000, kdy se rozšířila na celkem čtyři podlaží, a jedno vymezila pro krátkodobé výstavy.

Současná výstava Příběh Veletržního paláce provází návštěvníka historií paláce.

Při studiu dochovaného archivu Pražských vzorkových veletrhů byly objeveny mnohé nové skutečnosti. Např. o tom, že se soutěží na palác se pravděpodobně manipulovalo. Nebo rozpočty stavby, které způsobily, že palác byl pro svého stavebníka zdrojem neustálých finančních potíží. Nebo o tom, jaký byl osud dr. V. Boháče, který za vznikem PVV i výstavbou Veletržního paláce stál. Nebo o tom, že se tu poprvé představila televize, kterou ovšem výrobci rozhlasových přijímačů odsoudili jako cosi, co nemá budoucnost. Byly také nalezeny nové fotografie ze života veletrhů, a to včetně jediné fotografie, dokumentující smutnou historii Nového výstaviště za 2. světové války, kdy sloužilo jako shromaždiště židovských transportů.

Exponáty výstavy jsou plány dokumentující architektonický vývoj paláce až do otevření v roce 2000, fotografie ze života veletrhů, ale také ze stavu po požáru. Mnohé materiály jsou veřejnosti představeny poprvé. Exponáty jsou z majetku Národní galerie v Praze, Národního technického muzea, Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy, Archivu hlavního města Prahy a soukromých sbírek.

Výstava se koná v rámci série akcí k roku 40. výročí požáru Veletržního paláce, nad nímž záštitu převzal primátor hl. m. Prahy Tomáš Hudeček.

Kontakty:

Veletržní palác
Dukelských hrdinů 47
Praha 7 - Holešovice

Komentáře

K článku bylo přidáno 0 komentářů.

Tento článek neobsahuje žádné komentáře.